Historie obce Želevice
Želevice, majetek mnoha pánů
Jednu část Želevic držel od r. 1538 Václav Popel z Lobkovic. Další části, kterou měl dříve Jan Vlčíhrdlo ze Všehrd a odkázal ho špitálu sv. Pavla za branou Poříčskou v Praze, se ujal Adam Řepický ze Sudoměře. Zaplatil za podíl ve Všehrdech, Krhovicích, Jiřících, Rudči, Chodžově a v Želejovicích (= Želevice) 50 kop.
Poslední díl, který drželi Václav Kamenec, po něm syn jeho Vilém a vnuk Jan, dostal se r. 1545 bezpochyby Kaplířům ze Sulevic. Kateřina, Dorota, Otilie, sestry a dcery Václava Solského Kaplíře ze Sulevic prodaly dědictví Solany, Skalici, v Děčanech a Želevicích dvory kmetcí (= dvůr, který šlechtici vlastnili, ale nebydleli tam) Děpoltovi z Lobkovic.
Tyto dva díly Želevic připadly nakonec Lobkovicům na Libčevsi. Náleželo tehdy 6 čísel k Libčevsi, 2 čísla patřily ke Pšanům (= Blšanům). Ten grunt, který v Želevicích patřil ke Pšanům, měl r. 1630 půl druhého lánu polí a Jan Šíba prodal ho za 800 kop Šimonovi Škutchanovi. Je to nynější č. 4. Druhý poddaný Pšanům není nikde zaznamenán, a protože platil jen 10 grošů oproti Janovi Šíbovi, který 4 kopy platil, musíme ho hledat mezi domkáři, je to nyní asi domek č. 15.
Želevice nebyly tolik postiženy třicetiletou válkou a následnou morovou epidemií, proto je počet obyvatel v pobělohorské době oproti dalším vsím Košticka poměrně vysoký.
Některé domy v Želevicích spadaly po vrchnost libčeveskou, jiné pod libochovickou. Proto zde najdeme některé opakování příjmení z Vojniček, Vojnic nebo Koštic tak, jak vrchnost poddané potřebovala, nebo jak se stěhovali např. po sňatku.
autor: Irena Hellerová