č.p. 21
Dům mnoha majitelů
Tento dům je zajímavý tím, že v minulosti velmi často měnil majitele z důvodu chybějících dědiců (buď vůbec neměli děti nebo děti zemřely), a tak majitelé statek prodali, většinou s výminkem, tzn. že si smlouvou vymínili doživotní užívání části objektu buď sobě nebo svým rodičům. Tato praxe se ještě častokrát objeví při povídání o dalších domech. V době sepisování Berní ruly v r. 1654 obsáhl tento statek i domy čp. 19 a čp. 20.
První zmínka je 8.1.1651, kdy statek prodal Oldřich Gut Janovi Kaldovi, koštickému konšelovi v r. 1624. Následoval od r. 1678 jeho syn Jan Kalda s manželkou Dorotou, se kterou měl děti Jana Kryštofa (10.10.1688) a Dorotu (4.2.1691). Jan Kalda dům prodal již r. 1683 Michalu Vajglovi s druhou manželkou Annou za 200 kop. Měli děti Marii (2.8.1677), Ondřeje (13.4.1678) a Ludmilu (30.4.1680). (22.6.1782 v domě čp21 zemřela Marie Vajglová ve věku 54 let, tj. Nar r. 1728, bližší příbuzenské vztahy nejsou známy). Roku 1708 koupil statek Jiří Valter z Evaně s manželkou Annou. Měli děti Josefa, Antonína, Zuzanu (26.1.1715) a Václava (7.1.1718). V letech 1730-1764 je majitelem syn Josef, 14.11.1739 se oženil s Evou Starou. Měl děti Antonína (1741), Annu Marii (3.11.1740), Rozálii (24.10.1742)), Antonína (8.12.1744), Josefa ( 22.1.1747), Annu Kateřinu (11.6.1748), Annu Alžbětu (28.4.1750) a Václava. Václav měl syna Antonína (3.6.1773-28.8.1775) a dceru Alžbětu, která se vdala 22.1.1783 za Josefa Šubrta z čp. 25. Dne 29.1.1785 umírá v čp. 21 Dorota Vakrmanová, pravděpodobně služebná. 25.1.1784 tu uzavřeli sňatek Mates Vurm a Magdalena Plattig ze Želevic, která zde asi sloužila.
20.5.1769 se narodila Marie Anna, nemanželská dcera Marie Kaldové.
Od r. 1764 je majitelem syn Josefa Valtra Antonín Valtr a jeho manželka Anna , dcera Štěpána Šubrta z čp. 25. (Zde je zajímavé, že zemřeli dva dny po sobě, oba ve věku 72 let, a to Antonín 20.11.1813 a Anna 22.11.1813). Měli děti : Josef, Václav (1767-7.1.1781), Antonín (1773-28.8.1775) Antonín (5.2.1776), Václav (21.10.1779-4.2.1781), Anna Marie. Anně Marii se 17.9.1798 narodila mrtvě narozená nemanželská dcera. 9.10.1798 se vdala za Jana Nováka z Kololeče, šenkýře v č. p. 1. Statek převzal r. 1787 Josef Valter s manželkou Rozálií Kocánkovou. (Zde je zajímavá poznámka ve vojnické matrice v souvislosti s Kocánkovými, že „švagr, koštický Valtr, byl Němec. Pravděpodobně, jako většina Koštických, z Rychnova.) Měli děti: Josef (7.3.1795) Jakub (6.11.1798), Antonín (10.12.1800), Rozálie (1.4.1793), Václav (15.2.1791), Anna Marie (16.1.1788, zemřela po narození), Barbora (18.12.1789 – 2.1.1790). 16.9.1803 se v čp. 25 narodila Anna Marie. Antonín zemřel v r. 1807 ve věku 7 let v novém bydlišti, v čp. 25. Proč se rodina Valtrových. stěhovala z krásného statku? Důvody neznáme, ale jediná možnost jsou důvody finanční, buď upadli do dluhů nebo je potkalo nějaké neštěstí. Možná šlo i o nějaké neshody v rodině. Četní potomci pak většinou pracovali jako čeledíni a děvečky na velkých statcích.
R. 1801 Josef Valtr dům prodal s výminkem pro své rodiče Václavu Foglovi za 3000 zl. (Zde je velice zajímavé, že rodina Foglova zde žila již dlouho před tím, je zaznamenáno, že Janu Foglovi v čp. 21 zemřel 27.2.1772 ve věku 8 měsíců syn Václav. Zřejmě pak měl dalšího syna Václava).
7.7.1805 se narodila v čp. 21 Marie Rošičková, dcera Antonína a Johany Rošičkových, podruhů.
Josef Fogl měl dům sotva rok a prodal ho r. 1802 mistru kolářskému Františku Podanému (který zde jako výminkář zemřel 10.9.1854 ve věku 80 let) s manželkou Marií za 4560 zl. Podaným se narodilo 9 dětí: Marie Anna (1796), Karel (27.1.1804, kolář, žil v č.p.59), Apolonia (1805), Antonín (24.12.1806), dcera Anna (9.7.1811) zemřela 30.8.1811 ve věku 3 měsíců, Rozálie (4.1.1809) zemřela 21.2.1812 ve věku 3 let. R. 1813 se narodila dcera Alžběta, která zemřela dvacetiletá 5.9.1833. Marie Podaná 16.4.1814 porodila mrtvé dítě a tentýž den sama zemřela ve věku 44 let. Jejímu muži bylo 45 let. Druhou manželkou Františka Podaného byla Barbora Viktorinová ze Želevic čp. 13 (svatba 4.10.1814). Narodil se jim syn František (12.6.1816), pozdější dědic statku. Dcera Marie Anna se 6.2.1816 provdala za Tomáše Němce, koláře z Ředhoště. Dcera Apolonia se vdává 31.1.1825 za kováře Jakuba Harnische z Mukova.
21.2.1822 se v čp. 21 berou Jan Kašpar, ševcovský tovaryš z Dolánek, a Barbora Melicharová, děvečka z Pátku.
Roku 1834 po smrti dcery Alžběty František Podaný statek propachtoval Františku Pekaři za 732 zl.do plnoletosti svého syna Františka. V letech 1851-1854 je zapsán jako majitel statku syn František Podaný s manželkou Marii Foglovou ze Semče, hospodařil zde však určitě už mnohem dříve. Už 30.12.1839 se jim narodil syn Josef, 19.1.1847 se jim narodilo mrtvé dítě. 21.3.1848 se narodil Karel, v roce 1850 se jim narodila dvojčata Václav a Karolína (ta hned zemřela), v roce 1851 se narodila další Karolína, v roce 1852 Anna. Podaných měli dceru Anežku (16.1.1844), později provdanou Pavlovskou a Marii (24.5.1841), která se dne 4.10.1865 provdala za Josefa Šutta, sedláka z Nečich (bydleli pak v čp. 22 a měli dceru Annu, nar. 18.10.1868). Další tři děti všechny předčasně zemřely: 25.9.1850 přišla na svět dvojčata Václav (zemřel tentýž den) a Karolína (zemřela 1.10.), syn Antonín se narodil 30.1.1856 a tentýž den zemřel. Poté statek koupil František Jirásek (původně pokrývač z Chrastína čp. 9), bratr Josefa zmíněného v domě v čp. 37, rovněž pokrývače. Avšak rodina Podaných na statku zřejmě ještě žila nebo pracovala, neboť dle matrik se zde 16.10.1869 narodila Anna, dcera hodináře a hudebníka Ferdinanda Pavlovského (syna Václava Pavlovského, vrchnostenského šafáře z čp .32) a Anežky Podané z čp. 21. Další děti Pavlovských se však už narodily jinde, v čp. 22, který Františku Podanému od r. 1841 také patřil, a od r. 1875 patřil Pavlovským .
František Jirásek měl syny Antonína a Josefa (21.12.1870) a dceru Marii, kteří se narodili ještě v Chrastíně. Josef pracoval dle matričních záznamů v r. 1897 v čp. 21 jako dělník. Měl nemanželskou dceru Annu Františku (1892) s Annou Grundovou z čp. 3, která sloužila v čp. 50. Později se berou (1.5.1894), pracují v čp. 11, pak žijí v čp. 3 a mají další děti: Josef, Marie (9.9.1885-brzy zemřela), Marie (21.7.1894-2.9.1894), další Marie. Josef se žení s Marií Bažantovou a Marie se vdává za Václava Bažanta, oba z čp. 37.
František Jirásek od roku 1860 vlastní také dům čp. 20 , a tak syn Antonín statek čp. 21 prodává Františku Čackému s manželkou Marií. V historii Koštic vidíme v pozemkových knihách velmi často, že bohatí sedláci vlastnili nebo spravovali i několik statků, které pronajímali. Roku 1871 dům vlastní Josef Neumann, od r. 1886 syn František Neumann s manželkou Marií.
Z této doby se zachovaly matriční záznamy , které podávají svědectví o tom, že na statku žila čeleď, která měla děti. Např. 28.1.1875 se narodil Josef, syn Václava (nádeníka v čp. 21) a Kateřiny Kuncových. 24.3.1876 se narodil František, syn Štěpána Zinke, záložního vojína a nádeníka v čp. 21, syna Štěpána Zinke, nádeníka z čp. 4 a Marie Cílové, dcery chalupníka z čp. 19. To znamená, že statek čp. 21 byl velký a potřeboval více pracovních sil, čeleď zde žila trvaleji a dokonce mohla založit rodinu. 6.31884 se narodil Josef, 14.12.1886 pak Václav, synové čeledína z čp. 10 Františka Sunkovského (syna cestáře Josefa Sunkovského) a Vilhelminy Grundové z Vojnic. Roku 1910 statek kupuje Alois Lukáš (bývalý kovář v čp. 1) s manželkou Annou, jejich syn zahynul v 1. světové válce. (Lukášovi byli také majiteli několika statků.)
Od roku 1925 jsou majiteli František a Anna Čechovi. V roce 1931 statek koupil Václav Flajšr z Chožova, který se oženil s Annou Novákovou z Hnojnic. S mladou rodinu žila maminka hospodáře Alžběta Flajšrová. Její osud je zajímavý tím, že v dětství žila jako schovanka jedné (dnes již neznámé) rodiny ve Vršovicích. Manželům Flajšrovým se narodily dcery Věnka (1937) a Marie (1943).
Ke konci druhé světové války se váže zajímavá událost. V domě č.21 byli na statku dva Italové, žena a muž, údajně váleční zajatci (v době, kdy již Itálie přestala patřit k Hitlerovým spojencům). Byli to buď sourozenci nebo manželský pár, vzpomínky se různí. Zajatci byli dáni k dispozici do zemědělství na výpomoc, byli vděční za každý kousek jídla. Tvrdí se , že spáchali sebevraždu utopením, ale existuje též druhá verze, že sebevraždu předstírali – ponechali na břehu šatstvo a utekli domů do Itálie. Ovšem po válce je hledali v Košticích rodinní příslušníci, takže možná ta sebevražda předstíraná nebyla. Taktéž se traduje, že do Itala se zamilovala sousedka od vedle, která měla před svatbou.
Do osudu sester Flajšrových, hlavně starší Věnky, zasáhla kolektivizace zemědělství.
Flajšrovi hospodařili na 17 hektarech půdy, kterou museli vložit do JZD v r.1950. Rodiče pracovali v kravíně, otec krmil, matka dojila. Později otec pásl stádo na pátecké straně, kam ho denně hnal přes řeku. Na pátecké straně bývala pole, která patřila koštickým občanům. V 60.létech 20.století si je družstva mezi sebou různě vyměnila.
Věnku, dnes Hubičkovou, přijali na zahradnickou školu v Litoměřicích, odkud ji dvakrát vrátili domů s tím, že si jednotné zemědělské družstvo a místní národní výbor nepřeje, aby zde studovala, protože musí pracovat v zemědělství. Vše se nakonec v dobré obrátilo, když její otec napsal dopis na prezidentskou kancelář, že zahradnictví je přece také zemědělský obor. Stejná historie se však opakovala v Praze, kam ji přijali na mistrovskou zahradnickou školu. Tamní ředitelka si ale postavila hlavu, že v družstvu je pánem předseda, ale ve škole ředitelka, takže Věnka úspěšně dostudovala. Po škole pracovala v zahradnictví komunálního podniku v Lovosicích, poté ale stejně musela jít pracovat do JZD Koštice. Provdala se na Pátek, kde dosud žije.
Dcera Marie v r .1959 absolvovala drůbežářskou školu v Jánské, pak pracovala v družstevní drůbežárně. V době kubánské krize si musela Marie spolu s jinými členkami JZD udělat řidičský průkaz na traktor, protože se předpokládalo, že v případě války muži půjdou bojovat a ženy budou obsluhovat techniku v družstvu. Roku 1966 se vdala za Antonína Jaroše, kováře z Počedělic. Mají spolu syna Vladimíra, nynějšího místostarostu Koštic, a dceru Evu, nyní Kávovou.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.