č.p. 2
Dalším zajímavým domem v Košticích je dům čp. 2. Původní čtvrtlán je od počátku 20. století rozparcelován na tři části (dnešní domy čp. 2, čp. 72, čp. 91). Na osídlení tohoto statku se zřejmé též podepsala epidemie moru v druhé polovině 17. století, která téměř kompletně Koštice vylidnila.
Nejstarším známým majitelem byl Fridrich Vilém Veber. V letech 1654 až 1723 jsou vlastnické poměry nejasné, ale zdá se, že se v r. 1654 ujal nemovitosti Jiří Trester za 40 kop a byla oddělena chalupa Martina Šťávy (je možné, že šlo o výminek či dnešní dům čp. 72). Jiří měl syny Kryštofa a Jiřího. Syn Kryštof Trester byl v letech 1679-1680 obecním konšelem. Jeho syn Jiří měl s první manželkou Kateřinou syna Jana Jiřího (18.2.1688) a s druhou Dorotou Kryštofa (12.12.1693) a Kateřinu (15.9.1698). Do roku 1692 statek spravoval Jiří Nič s manželkou Ludmilou, měli syny Jakuba a Jana, dům pak vlastnil Jiří Trester mladší. V roce 1723 koupil usedlost Michal Vajgl, syn Michala Vajgla, majitele domu čp. 21 a jeho první manželky Evy Srbové (svatba 14.5.1675), za 78 kop. Michalova nevlastní matka Anna se vdala za jeho otce v r. 1677, měl nevlastní sourozence Marii (2.8.1677), Ondřeje (13.4.1678) a Ludmilu (30.4.1680). Michal s manželkou Kateřinou měl syny Jiřího, Václava a Jana Michala, který se narodil po otcově smrti 26.8.1734. Michal měl pravděpodobně další manželku, se kterou měli syna Josefa. Jiří měl dceru Barboru (1755-6.3.1828), která se 28.11.1775 vdává za Jiřího Richtera a mají dcery Barboru, Rozálii (2.2.1781) a Marii Annu (28.3.1783). Marie Anna se vdává 12.9.1810 za Sebastiána Roschauera, vojáka pluku hraběte Kolowrata, 36.linie pěšího regimentu hejtmana von Mylius. Barbora se vdala 5.5.1817 za Karla Remleina, syna revírního Jana Pavla Remleina, vysloužilce pěšího regimentu barona Balambini. Václav Vajgl (zemřel r. 1796) s manželkou Annou Haulovou měli dceru Antonii (nar. r. 1774) a syna Václava (20.1.1771-2.7.1774), dcera Rozálie zemřela 28.2.1779 ve věku 5 let . V roce 1770 je majitelem Josef Vajgl (1749 – 1.3.1779) s manželkou Kateřinou, dcerou Vojtěcha Fohri. Měli dceru Kateřinu (1770 -15.7.1775) a syna Jana (27.3.1762).
Ovdovělá Kateřina Vajglová si bere Jiřího Richtera (není totožný s manželem Barbory Vajglové, je to asi jeho bratranec, Richterů přišlo z Rychnova více než 5), který se r.1778 na 12 let domu ujímá jako správce za nezletilého Jana. Kateřina zemřela r.1802 ve věku 48 let. Richtrovi spolu měli děti: Alžběta (15.11.1780), Jiří (18.5.1785), Barbora (20.6.1788), Jan Kašpar (5.1.1795) a Antonín (zemřel 2.2.1790 ve věku 14 dní). Plnoletý Jan Vajgl se ujímá hospodaření v r. 1790 za 122 kop. Žení se 8.2.1791 s Alžbětou Bumlovou z čp. 1, měli mnoho dětí, z nichž většina však v dětském věku zemřela, např. Václav 10.12.1795 ve věku 1,5 roku, Josef 28.7.1806 ve věku 9 měsíců, Isidor zemřel 8.7.1808 ve věku 4 let, Johana 14.2.1810 ve věku 3 let, Anna 25.4.1810 ve věku 9 let. Alžběta zemřela roku 1810 ve věku 41 let.
21.4.1826 umírá Pavel Vajgl, syn Jana Vajgla, ve věku 4 let. Jan a jeho bratr František byli asi jedinými Alžbětiným dětmi, které se dožili dospělosti. Kromě syna Pavla měl Jan s manželkou Rozálií Hyklovou ještě Františka, který zemřel r. 1876. Jan Vajgl ml. zemřel asi mladý, protože statku se později ujal jeho nevlastní bratr Josef. Janův bratr František zemřel r. 1862, v r. 1854 mu zemřela čtyřletá dcera Antonie na choleru.
R. 1832 zemřel Jan Vajgl st., jehož druhou manželkou byla Marie Redlichová z Děčan čp. 3 (zemřela r. 1854). Nastupuje jejich syn Josef Vajgl (4.9.1812), jemuž je statek odhadnut na 617 zlatých a 33a1/4 krejcaru. Oženil se po prvé s Barborou Hyklovou z Koštic č.p.12, ta je spolumajitelkou od r. 1842, což byl zřejmě rok jejich sňatku. Josef Vajgl měl s manželkou Barborou dceru Johanu, Rosinu, Josefínu (1844-1850), Jana (1846, ihned zemřel), Jana (1847), Václava (1849, ihned zemřel), Antonína (1850, ihned zemřel), dvojčata Annu a Václava (1853), Marii (1854, ihned zemřela), Antonína (1857, ihned zemřel), Marii (1858, ihned zemřela), Marii (1860) a nejstaršího syna Josefa (1844). Po ovdovění se Josef Vajgl st. oženil znovu a měl syna Josefa Václava (9.1.1876).
Syn z prvního manželství Josef Vajgl byl, později s manželkou Anastázií Jiráskovou, majitelem od r.1861 do r. 1892. Josef a Anastázie měli děti: Marie 6.2.1882, Josef 11.5.1884, Václav 8.9.1885, zemřel r.1886, Růžena Marie 30.8.1890, Marie Božena, zemřela ihned po narození v r.1892, Božena nar. r. 1894. Rosina, dcera Josefa st., se provdala za Antonína Karfíka, selského syna z čp. 40, který pak v čp. 2 pracoval jako nádeník. V roce 1870 už bydleli v čp. 16. Měli děti Františka Josefa (3.6.1870), Marii (21.4.1874) a Františka (7.10.1877). Dcera Josefa st. Johana se vdala v r.1862 za Františka Vernera z Hříškova.
V matrikách byla nalezena zajímavá připomínka života na statku, kde pracovala samozřejmě čeleď. V r.1873 např. v čp. 2 pracoval jako kočí Matěj Jablonský a jako děvečka jeho žena Cecilie Zienertová.
Václav Vajgl (1853), záložní vojín 42. pěšího pluku c.k. rakouské armády, se oženil s Josefou Dorotou Hellerovou z čp. 38 (5.2.1853), dcerou kostelníka a představeného Josefa Hellera. V r. 1888 si postavili v Košticích vlastní dům Na Skalech čp. 68 a měli hodně dětí ( Václav, Emilie Božena, Marie, Alžběta, Jaroslav….). Syn Václav zemřel ve věku 19 let v 1. světové válce.
Dcera Vajglů Marie (5.10.1860) měla velmi zajímavý osud. 7.3.1880 porodila nemanželskou dceru Františku Vajglovou, jejímž otcem byl židovský obchodník dnes již zapomenutého jména. Z důvodu odlišné víry se nemohli vzít. Přesto se otec o dítě staral materiálně a zajistil dceři vzdělání a práci. Podle zachovaných písemností, knih a časopisů z její pozůstalosti byla velmi inteligentní a emancipovaná. Františka se později provdala za lounského holiče a kadeřníka Válka (jejich bývalý dům je pod lounským kostelem) a provozovali spolu holičskou živnost. Jak vzpomínala její praneteř paní Marie Hellerová, dveře se se zákazníky netrhly a tetička jí vyprávěla, že složité účesy si tam dávaly česat i dámy z nedalekého nevěstince. Pan Válek však těžce onemocněl a poměrně mladý zemřel. Náklady na jeho léčbu přinutily Františku dům prodat a všechny prostředky padly na dluhy spojené s nemocí manžela. Františka Válková ráda hrávala divadlo s koštickými ochotníky. Svůj život dožila u své neteře Anny Kubáčové, roz. Svatošové v Košticích čp. 7.
Její matka Marie se 3.4.1884 provdala za Karla Svatoše (12.3.1852), pekaře v mlýně křesínském a později koštickém, který bydlel v podnájmu v č.p. 68, později s manželkou v čp. 26 provozovali pekařství po pekaři Kocánkovi (1886), potom bydleli u jejího bratra a švagrové v čp. 2. Poté Svatošovi žijí v čp. 72, kde zřídili pekařství. Karel totiž odešel z křesínského mlýna, kde údajně mlynářce pro vzájemné neshody hodil na hlavu plech s koláči a později si zřídil vlastní živnost. Narodilo se jim 6 dětí: Josef Václav (8.10.1884, padl v 1.světové válce ve věku 33 let), Václav (30.7.1886), Karel (26.10.1888-1890), Marie Anna (30.6.1890-2.12.1898), Karel (17.8.1895, zemřel hned po narození), Anna ( 28.2.1892). Současně vychovávali i sirotka, jehož jméno bohužel už odvál čas. Anna Svatošová se 2.6.1919 provdala za Karla Kubáče z Volenic, který se začal u svého tchána zaučovat v řemesle pekařském. Měli dvě dcery, Evu (1919) a Marii (1923). Manželé Kubáčovi museli být zřejmě ohromně schopní, neboť už v roce 1926 kupují dům čp. 4, kde si zřizují modernější pekařství. Brzy na to kupují od zchudlých Škutchanů statek čp. 5 a od ovdovělé mlynářky Antonie Ortové dům čp. 7.
Dům čp. 2 vlastní od roku 1892 Josef (původně kočí, 11.3.1855) a Marie (roz. Klupáková z č. p. 43, 11.11.1860) Altovi, kteří jsou jako majitelé uvedeni ještě při sčítání lidu r. 1921, později dům vlastní paní Lipová, poté pan Suchomel, jeho dcera paní Bukovská a od roku 1969 rodina Kubáčova (shoda příjmení se zemřelým pekařem asi nebude náhodná, neboť oba pocházejí z Volenic….)
Dům čp. 72 od r. 1909 vlastní Václav a Marie Hyklovi, příbuzní Svatošů. V současnosti dům patří Havelkovým, kteří je od rodiny Hyklů koupili, starou chaloupku zbourali a postavili nynější velký dům.
Horní parcelu koupili r. 1918 manželé Vlčkovi, spojili s bývalým statkem čp. 46 a postavili nynější dům čp. 91 (současní majitelé Karfíkovi).
Obyvatelé domu čp.2 byli asi hodně činní ve veřejném životě, neboť byli často v čele obce :
- 1811 konšel Jan Vajgl
- 1847 rychtář Josef Vajgl
- 1848 – 1858 představený Josef Vajgl
- 1860 – 1864 představený Josef Vajgl
K tomu je třeba podotknout, že konšelé a rychtáři byli zcela závislí na vrchnosti (majitelích vesnice) a v podstatě rozhodovali pouze v jejich zájmu. Tak např. dle pokynů panstva parcelovali pozemky i již stávající usedlosti(aby byla více obhospodařovaná půda a aby bylo více poddaných) a měli z toho provize. Po r.1848 a zrušení roboty již byli v čele obce představení nebo starostové, kteří už pracovali pouze pro obec a zájmy jejích občanů. O problému dřívějších obecních zastupitelů se něco dozvíte v některém z dalších pokračování.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.