č.p. 23
Kovářství bylo typicky vesnickým řemeslem. Činnost kovářů byla omezována cechovními pravidly, která určovala, že vesničtí kováři nesměli se svým zbožím na městské trhy. Kováři vyráběli drobnosti pro hospodáře, především hřebíky, skoby, háky, kromě toho opravovali zemědělské náčiní. Hlavní činností bylo podkování koní a výroba podkov. Koním se musely podkovy třikrát až čtyřikrát ročně měnit, po třicetileté válce kováře tato činnost z valné většiny živila. Proto se kovárny zachovaly hlavně tam, kde se choval dostatek koní. Kováři se často zabývali také trháním zubů.
Kovárny stávaly většinou na návsi, ovšem stranou od ostatních domů, aby jiskra nepřelétla a nezapálila sousedy. Tak tomu bylo i v Košticích.
První zmínka o kovárně je z r.1597, do toho roku zde žil kovář Valenta. Vdova po něm Kateřina kovárnu prodala r.1597 kováři Janu ze Schmiedebergu. Jan byl r.1613 a r.1618 obecním konšelem. R.1602 koupil dům Petr Svoboda za 90 kop, kovářské řemeslo však asi neprovozoval. Dům vlastnil do r.1619. Místním kovářem byl dále v období 1618 – 1622 kovář Jan ze Schmiedebergu, v r.1622 konšel. Svobodové zřejmě vlastnili dům po další generace, protože r.1691 patřil Petru Svobodovi, asi vnukovi či pravnukovi. Zde je ovšem třeba poznamenat, že jméno Svoboda mohlo znamenat, že obyvatel byl svobodný, nebyl nikomu poddaný, u kovářů celkem běžná věc. Zrovna tak přízvisko ze Schmiedebergu znamena z kovářské hory, takže spíš ukazovalo majitelovo povolání. Klidně mohli být Jan a Petr příbuzní ( a asi i byli).
17.4.1680 se narodila Zuzana, dcera kováře (psáno Kováře, řemeslo=příjmení) Jana a jeho ženy Kateřiny. V r.1684 je v matrice uveden Mates Galden, faber (lat. kovář, ale i tesař), žil v čp.19 s manželkou Evou. Pravděpodobně se ale živil jako tesař. Při morové epidemii zřejmě kovárna zpustla. Poté v čp.23 asi působila kovářská rodina Harnischů, protože 7.6.1735 se tu narodil Jakub, syn Matouše Jošta a kovářské dcery Marie Harnischové. 1.5.1746 zemřel kovář Ondřej (Andreas) Render ve věku 39 let. S manželkou Annou Marií Erlichovou měli dceru Annu Terezii (24.3.1743), která se v kovárně narodila, museli tu tedy působit nejméně od r.1743. 28.1.1743 zemřela ve věku 9 měsíců jejich dcera Marie Alžběta. Vdova Anna Marie dům vlastní do r.1747 a r.1748 se vdala za kováře Josefa Harnische. Měli děti Apolonii (23.12.1749), Josefa (19.9.1752), Annu Marii (13.8.1755, brzy zemřela) a Annu Marii (3.5.1759). Pak jsou zápisy poněkud záhadné. V r.1752 kovárnu vlastnil kovář Tomáš Martin, v r.1757 se vdala Kateřina, dcera koštického kováře Jana Šutta za Josefa Jašta z Lužic. 14.6.1772 se narodil kováři Martinu Roilovi s manželkou Alžbětou syn Jan. Vdova Alžběta se ve věku 53 let vdává 20.2.1792 za Tomáše Šlika (57 let) od Kutné Hory. R. 1774 koupil Vojtěch Koch (zemřel r. 1791)s manželkou Alžbětou Marešovou z Libochovic kovárnu od vrchnosti za 260 zl.. Jejich dcera Kateřina, služebná v Želevicích ve dvoře č. p. 3, se provdala 1.2.1802 za čeledína Martina Davida z Černivi. Kochův syn Václav Koch působil jako kovář v letech 1781-1792. 7.2.1792 se Václav oženil s Rozálií, dcerou Václava Zinke z č.p.14 (zemřela r. 1801). Václavovou druhou ženou byla Kateřina Gärberová, dcera šafáře Josefa Gärbera a jeho ženy Alžběty. Svatbu měli 1.9.1801, ženichovi bylo 35 let a nevěstě 25 let. Václav zemřel r. 1811. Dcera Barbora (1807) z manželství s Rozálií se vdala 31.8.1830 za Bernarda Roila, kováře z Volenic. Dcera Rozálie zemřela r. 1832. Další dcera Anna zdědila kovárnu jako nezletilá v r.1814, vdala se za mistra kováře Antonína Hermana. Anna zemřela r. 1828. Měli syny Josefa (zemřel r. 1850), Václava, Antonína, a dcery Terezii a Annu. Antonín působil jako obuvnický tovaryš, zemřel 8.9.1865 ve věku 24 let Dožil se narození syna Václava (ten ale zemřel 9.1.1865 ve věku 9 měsíců). Terezie měla nemanželského syna Ferdinanda, který zemřel jako tříměsíční 9.3.1860. Anna Hermanová se vdala za Václava Zůnu. 25.1.1854 zemřela půlroční Marie, 31.1.1866 se narodila Anna Marie, děti mistra kovářského Václava Hermana a Anny Helcerové (Hulcerové) z Peruce. V roce 1867 Hermanovi prodali kovárnu Janu Pokornému s manželkou Annou Kuželovou z Vojnic. Ti měli děti Marii (24.3.1876, brzy po narození zemřela) a Václava (28.8.1880-11.8.1896). V r.1887 Anna Pokorná ovdověla. Živnost si pronajal kovářský mistr Jan Křivánek s manželkou Annou Liškovou, 18.4.1888 se jim narodil syn František, brzy zemřel. Anna Pokorná si vzala r.1903 Františka Hrdličku, syna kováře z Přestavlk. Jeho sestra Anna Hrdličková, dcera kováře, se provdala za dělníka Františka Müllera z čp.23. 8.9.1891 se jim narodil syn Ferdinand.
V Košticích byli v té době další kováři: r.1860 dům čp.16 vlastnil kovář Martin Jeřábek s manželkou Marií. V r.1876 dům čp.16 koupil kovář Alois Lukáš s manželkou Annou, dcerou Františka Holuba. Od r.1895 jsou majiteli čp.16 Rudolf a Barbora Šlechtovi. Rudolf byl kovář původem z Kmětinevsi. V r.1899 žil v domě čp.73 kovář Josef Harapat, ale ten působil pravděpodobně ve mlýně.
V r.1903 František Hrdlička zemřel a živnost převzala jeho žena Anna. Prodala ji manželům Antonínu a Marii Chloubovým. Už r. 1906 Marie Chloubová ovdověla, v r.1907 prodává dům Františku a Josefě Václavovým, ale ti ji takřka ihned prodali kováři Josefu Šimoníčkovi s manželkou Annou. Jejich syn Josef padl v 1.SV ve věku 19 let. Dcera Marie Šimoníčková dům pronajala, dle soupisu sčítání obyvatel v r.1921 v domě bydlí:
- Novák Václav z Čeradic, ženatý, 15.1.1893, mistr kovářský
- Králová Marie, svobodná, 2.9.1887, hospodyně
Později bylo v domě povoznictví. Současnými majiteli jsou manželé Jozovi.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.