Dvůr
Bývalá tvrz
Koštický dvůr, původně tvrz, byl sídlem majitelů koštického panství. Jeho obyvateli byla nejen vrchnost, ale hlavně množství profesí, které jednak poskytovaly osobní služby majitelům a jeho rodině, jednak zajišťovaly provoz hospodářství.
16.století tvoří závěrečnou fázi vývoje tvrzí jako menších opevněných sídel. V Košticích šlo původně o izolovanou jednopatrovou budovu v komplexu hospodářských budov, obehnanou zdí. Po přestavbě pak šlo o jednokřídlovou budovu, k níž byla připojena hospodářská stavení : konírny (maštale), kůlny pro kočáry, sklady vlny, byty úředníků a obydlí čeledi (ty se někdy přesouvaly do podzámčí), dvůr, ovčín, pivovar, kovárna, olejna, stavení pro šafáře, sklepy, chladírny atd., v ohrazeném areálu. Společenský život se rozšířil i do prostor tzv. Panské zahrady.
Správa panství zajišťovala veškerá spojení mezi poddanými a vrchností, zároveň obstarávala spojení místní vrchnosti s veřejnou správou země. Obsáhla jak osoby poddané, tak teritorium a veškerý majetek vrchnosti, především tzv .poplužní dvůr. V Košticích se málo lišil od vesnické usedlosti, do doby Lobkoviců byl však i sídlem šlechty.
Košice byly vloženy do zemských desek r. 1634 ambiciózní cizí šlechtě, dědicům Jana z Aldringenu, jehož sestra Anna Marie se vdala za Jana Tomáše Brisigela a dostala věnem Koštice. Po manželově smrti byla majitelkou panství. Oba odpočívají v Křesíně. Pak se Koštic ujali jejich synové:
- 1663 Alexandr
- 1669 Leopold Albert
- 1676 Jan Florentin Matěj, pak Jan Tomáš a Osvald
- 1681 jejich sestra Marie Viktorie Koštice prodala Janu Kašpu Proyovi z Geiselbergu. Jeho manželka Anna Ludmila prodala panství r. 1694 Václavu Ferdinandu Popelu z Lobkovic, na Bílině a Libčevsi.
Zajímavé jsou záznamy o dvoře v Košticích té doby v matrice:
- 11. 2. 1670 se narodila Isabella, dcera Jana Gärbera, šafáře, a jeho ženy Doroty, kmotrou byla doňa Isabella Salome de Brisigel.
- 22. 7. 1670 se narodil Jan Tomáš, syn svobodného pána Leopolda Alberta Brisigela a jeho ženy Isabelly Salome
- 16. 8. 1671 se narodil Leopold Osvald, syn Martina Ignáce Ritchela, zahradníka dvora koštického, a jeho ženy Zuzany. Kmotry byli Leopold Brisigel, pán na Košticích, jeho bratr Osvald Brisigel, dále rytíř Ernst z Portheimu a Jana Alžběta z Brozan
- 29. 4. 1672 se narodila Maximina Kateřina, dcera mlynáře Šimona Čermáka a jeho ženy Anny. Kmotry byli Leopold Brisigel, Kryštof Pakosta a urozená panna Maximina Kaudfock
- 7. 8. 1672 se narodil Augustin, syn Kryštofa, sklepníka dvora koštického, a jeho ženy Anny, kmotrem byl Leopold Brisigel
- 16. 4. 1675 se narodil Jan Tomáš, syn Kryštofa, podkomořího, a jeho ženy Anny. Kmotry byli Jan Tomáš Brisigel, pan Kryštof Lízner ze Spitzenbergu, urozená panna Maria Saloma ze Schöngelu a urozená panna Magdalena Líznerová ze Spitzenbergu
- V čele dobře vedeného velkostatku stáli byrokrati převážně původem z drobné šlechty. Tito hejtmani, později správci, museli dodržovat pravidla majitele statku, odpovídalo tomu i jejich vzdělání.
- Dle dostupných údajů v katastru byla tzv .hejtmanská chalupa v č.p.4, v době sepisování Berní ruly r. 1654 byla pravděpodobně opuštěná (epidemie moru). Hejtmani a správci v ní bydleli od r. 1597. První byl ouředník Vondra, správce a vrchní dozorce statku koštického. Od r. 1607 v jeho domě žil nájemník Havel Klíma.
- 1618 písař Adam
- 1620 písař Jan Wolf
- 1632 Jan Klaus, hejtman panství Nový Hrad a Koštice¨
- 1651 Michal Háj, hejtman Koštic
- 1666-1679 Petr Voldšeit, správce Koštic
Nevíme však, kde bydleli poslední hejtmani před předáním úřadu do Libčevsi. V matrikách čteme, že dne 7. 10. 1685 byl kmotrem při křtu Anny Terezie, dcery zahradníka koštického Pavla a jeho ženy Heleny vznešený pán Jan Jiří Franc, hejtman koštický v letech 1681-1685. 10.4.1686 se tomuto hejtmanovi s manželkou Annou narodila dcera Marie Kateřina.
V letech 1686-1693 byl hejtmanem Albrecht Chládek. 28. 5. 1698 byl kmotrem při křtu Jana Františka, syna komorníka Adama Vágnera a jeho ženy Maří Magdaleny, vznešený pán Kryštof František Matheus Čimer, hejtman koštický a správce Jana Kašpara Proye z Geiselbergu. Dalšími kmotry byli František Jakub Vogel, důchodní z Libčevsi a Jan Klapka, obroční z Pátku. Ovšem v té době byla údajně již správa Koštic v lobkovické kanceláři v Libčevsi (1694).
Hejtmanovi byl podřízen důchodní, který vedl účetnictví, k ruce měl kontribučního a sirotčího písaře. Hejtmanovi též podléhal purkrabí nebo pojezdný, který zodpovídal za obchodní činnost statku a vsi a měl k ruce pivovarského a obročního písaře (ten se staral o polní hospodářství). Dále pojezdnému podléhal štolmistr, který měl na starosti vše okolo koní, a poplužní dvůr měl na starosti šafář. Šafářka, většinou jeho manželka, ale nemuselo to tak být, se starala o produkci mléka, chov prasat a drůbeže, stravování čeledi a děvečky (na 10 krav připadala jedna děvečka). Oba byli zodpovědní nejen za vykonanou práci, ale i za “soukromý“ život čeledi. Měli dbát na jejich spořádané a mravné chování, píli a poslušnost. Šafář s mužskou čeledí vykonával všechny zemědělské práce na polích, lukách, zahradách a vinicích podle potřeby a roční doby. Měl na starost i osevní plán a palivové dříví. Zároveň pomáhali děvečkám s dobytkem, prováděli těžší práce při zajištění chlévů a výběhů. Pečovali o nářadí, budovy, ploty a lávky. Šafářka a děvečky se staraly o domácí práce jako předení, draní peří, úklid a příprava jídla. Pěstovala se zelenina a připravovala semena pro příští rok. V létě v průběhu žní se počet lidí pracujících ve dvoře rozšířil o námezdné žence. Čeleď se musela časně ráno shromáždit před šafářem a šafářkou, odkud nastupovala do práce, a večer se opět shromažďovala ke kontrole. Najímána byla za stravu a určitý plat obyčejně na jeden rok, obvykle na sv. Martina. Námezdní vztah poddaných upravovaly hospodářské instrukce a čeledi vrchnostenské řády.
Privilegovanou funkcí ve dvoře byl ovčácký mistr. Pobíral vysoký čelední plat a k tomu naturální deputát. Mohl mít vlastní domácnost (dnešní dům č.p.39) a mohl chovat určitý počet, zpravidla 10%, vlastních ovcí. S jedním pacholkem obstarával 300-500 kusů ovcí. Jeho manželka pomáhala vesničankám při porodech. Byla též oblíbenou kmotrou.
Dále šafáři podléhal rybář, pivovarník a sladovník, polesný (lovčí, hajný), dráb, zahradník, pradleny. Zápisy v matrikách uvádějí jejich manželky jako rybářka, myslivcová…, což dnes působí trochu úsměvně. Zvlášť půvabný je zápis v matrice „ponocná“, tj. manželka ponocného. V Košticích to byl dědičně rod Zienertů. Zaměstnanci dvora byli z poddanských vrstev, dokonce přímo ze vsi, přesto však ve vesnici představovali cizí element.
Čeleď dvora bydlela v ratejně (čeledníku), čeleď konírny pobývala v tzv. holomčí světnici. Toto ubytování, z našeho pohledu zcela nedostatečné, bylo v té době přepychem oproti běžnému spaní čeledi ve statcích, kde se museli spokojit komorou nebo slámou ve stáji. Sirotci automaticky nastupovali do služby ve dvoře, i když už žili u jiného hospodáře. Některé provozovny v areálu dvora – prádelna, zahrada, kuchyně – sloužily pouze pro panstvo, úředníky a komorní služebnictvo. Pro čeleď tyto služby obstarávala šafářka. Pekárna zásobovala i čeleď. Kovárna, která byla mimo areál dvora, poskytovala služby i poddaným. Mlýn v dědičné smluvní držbě odváděl vlastníkovi panství výmelné z obilí a měl např. povinnost vykrmovat vepře z mlýnského odpadu. Vrchnost časem donutila krčmáře, tehdy v č.p.1, odebírat pouze pivo z panského pivovaru.
Na vsi byl v té době kovář, mlynář, krčmář a dokonce vždy nějaký kolář, ať už v Košticích či přilehlých obcích (běžně to nebývalo v každé obci zvykem)
Nejvýhodnější živností na vsi byla krčma, proto si ji vymiňovali lokátoři či jejich pomocníci spolu s rychtou. Lokátor byl podnikatel, se kterým feudál uzavřel smlouvu o rozdělení pozemků určených k postavení usedlostí a jejich obydlení. Lokátor se stával rychtářem a vykonával výnosné činnosti: nejenom krčmář, ale i kovář, mlynář, řezník…., také obhospodařoval 1 – 5 svobodných lánů, z nichž neodváděl poplatky, mimo to dostával díl z pokut vybraných za prohřešky poddaných. Byl rovněž osvobozen od roboty. Nejznámějším krčmářem a rychtářem v Košticích byl Antonín Hittig z č.p. 1, který nechal postavit sochu sv. Jana Nepomuckého, založil kostel sv. Antonína a zasloužil se o koštické školství.
Pravomoc rychtářů a konšelů a možnost zasahovat do života ostatních sousedů byla značně rozsáhlá. Mívali značnou kompetenci správní i soudní. Bylo jim ukládáno, aby v krčmách nedovolovali hrát v kostky a karty, dbali, aby se o církevních svátcích nekonaly zakazované čáry a zaklínání, pečovali o bezpečnost a dobrý mrav v obci, chránili zájmy vrchnosti a vykonávání jejich příkazů. V zimě se konaly veliké neboli obecné soudy za přítomnosti celé vsi, tam se vykonávaly a řešily nejdůležitější záležitosti, např. převody majetku a závažnější spory (proto v pozemkových knihách najdeme předávání chalup vždy kolem Vánoc či Nového roku). Povinností celé obce vůči vrchnosti bylo dbát o mezníky vyznačující hranice vesnického území, jež byly často i hranicemi majetku vrchnosti. Dokonce bylo povinností vodit dospívající mládence kolem mezníků, kde dotyční dostávali „na pamětnou“, aby si zapamatovali, kde jsou hranice obce, a v budoucnu dbali o její bezpečnost.
- 9.1.1686 se narodil Kryštof, syn Jakuba Michla, hajného, a jeho ženy Kateřiny
- 8.2.1687 se narodil Jan František, syn Jana Lorence, sládka – lat. braxator, a jeho ženy Ludmily (tento zápis potvrzuje existenci pivovaru na koštickém dvoře)
- 16.4.1687 se narodila Marie, dcera Tomáše Žaluda, sluhy, a jeho ženy Ludmily
- 21.11.1691 se narodil Prokop, sny Pavla Matěje, kočího, a jeho ženy Doroty
V 18.století důležitost koštického velkostatku značně pohasla, správa panství se přesunula do Libčevsi, mnohá čeleď už na statku ani nebydlela. Nejčastějším obydlím panského personálu bylo tzv. podzámčí – dnešní čísla popisná 24-31. Tam bydlili i někteří řemeslníci, jejichž řemesla byla v matrice zaznamenána, což je pro nás dnes zajímavé svědectví (např. zde sídlil Šubrt, punčochář a kantor).
Byly dohledány tyto matriční zápisy:
- 1713 Jiří Fohri, pastýř, má 16 strychů žita
- Michal David, panský ovčák, užívá 12 strychů polí
- 1740 7.7. Michal Jašt, ovčák a syn ovčáka, si bere Kateřinu Sunkovskou
- 1741 Kryštof Jašt, syn ovčáka, a Františka, 26.2.17
- 1744 29.10. Matěj Rulf si bere Evu Jaštovou, dceru ovčáka
- 1746 Matěj Müller a Marie, 1.12.1746 se narodil syn Josef
- 1747 Bartoloměj Müller, polní mistr a Kateřina, šafářka, 26.1.se narodila dcera Marie Alžběta
- 1747 Josef Krejza, pastýř, Pavel Fiedler, šafář
- 1748 Rosina Matoušová, dříve Pollig, polní mistrová
- 1749 Bartoloměj Müller, polní mistr, a Kateřina, dcera Marie Alžběta (26.1.1747), syn Ignác (20.10.1749)
- 1750 Jakub Zimerman, šafář, a Alžběta, 5.6.1751 se jim narodila dcera Alžběta
- 1754 Kateřina Müllerová, polní mistrová, zvaná též vovčačka, Marie Anna Müllerová, dcera polního mistra
- 1757 2.1. se narodil Maří Magdaleně Müllerové nemanželský syn Václav
- 1758 Josef Ditrich, šafář, 1.manželka Anna, syn Jan Václav Michael (18.9.1758), 2.manželka Justýna, syn Josef (11.12.1760)
- 1762 Antonín Jašt (Jošt), ovčák, vzal si dceru Ignáce Müllera
- 1765 Anna Macek, šafářka
- 1765-1774 Václav Jašt, polní mistr, a Rosina
- 1765-1767 Václav Vacek, šafář, a Rosina, šafářka
- 1766 Matouš Lancman, pastucha
- 1771 Václav Vajgl, polní mistr, jeho žena Rozálie, polní mistrová.
- 1771-1773 Löbl Václav, šafář, s manželkou Dorotou, měli dceru Annu Františku
- 1772 29.3. se narodil Jan, syn Jana Josefa, řezníka ( psáno Fleysscher), a Markéty, cukrářky
- 1778 Václav Hájek, pastýř
- 1780 11.10. se narodil Václav, syn podruha Josefa Gärbera a jeho ženy Marie Magdaleny. Je to zajímavé už z toho důvodu, že Josef Gärber byl později na statku šafářem.
- 1799 14. 1. se řeznický mistr Václav Šrauk oženil ve věku 52 let s 29 letou Annou Marií Fritz
- V letech 1771-72 došlo k očíslování stávajích domů ve směru hodinových ručiček, od čp.1 do č.p.46.
Další zajímavé zápisy z matrik, zjišťující jména obyvatel dvora v 19.století :
- 1800 zde působil Josef Kunc, panský luční hajný, měl dceru Terezii
- 1801 šafář Josef Gärber. Vdova po něm Marie se 25.11.1816 provdala za vdovce Jakuba Nováka z Černochova
- 1822 zemřel František Koblížek, zaměstnanec
- 1834-1838 zemřely děti zaměstnance Kašpar, Jakub a Rozálie Mackovi
- 1835 Macek Jakub, adjunkt
- 1838 Hykl Jan, adjunkt
- 1849 Kunc (řečený Alt) Josef, kočí
- 1849 Kazimirský Josef, dělník
- 1849 Fohri Václav, služebník v knížecím dvoře, syn Bernarda Fohri, knížecího šafáře v Charvátcích
- 1849 Mikš František, šafář a pachtýř, manželka Františka Kostelníková z Libčevsi, syn Václava Mikše, sanytrníka
- 1849 Kunc Václav, knížecí luční hajný, manželka Terezie Langrová z Hnojnic
- 1850 3.4.umírá v čp.7 ve věku 54 let František Weiss, penzionovaný lobkovický knížecí revident, syn hospodského z čp.44, umřel jako smyslů zbavený
- 1850 Šust Josef, poklasný v knížecím dvoře
- 1850 John Leopold, panský písař ve dvoře, syn koštického mlynáře
- 1870 panský luční hajný Jan Mates
- 1854 23.2.se narodila Anna Jenovefa, nemanželská dcera Jenovefy Schöninger, dcery šafáře Františka Schöningera, původem z Libčevsi. Otcovství uznal František Pail, sprostý voják z 13.setniny pluku krále Hessenského, nádeník v č.44 v Košticích, pak bytem Želevice15. Svatbu měli v Lounech 11.8.1857.
- 1856 15.1.uzavřeli sňatek František Günter, šafář na knížecím dvoře, syn mistra punčocháře z Bíliny, a Johana Pilátová, hospodyně a kuchařka v knížecím dvoře, dcera bílinského sládka
- 1857 19.1. se jim narodil syn Jindřich
- 1839-1860 panský úředník Václav Kuzebauch z Kamýku
- 1867 narodil se Antonín Prokop, syn ovčáka Hubínka
- 1869 Václav Pavlovský, vrchnostenský šafář
- 1871 Rulf Václav, čeledín, Liebzeit, pasák Chvapil Václav hospodářský správce
- 1871 Kronvald Jan, správce, původně pasák a převozník (musel být asi velmi schopný) Klíma Václav, pasák, Cepl Jan, ovčák, Hubínek Josef, pasák, Šneiberg Josef, skoták, Dohnal Josef, skoták, Vogel Tomáš, skoták¨
- 1871 Janecký Karel, šafář
- 1878 narodily se Klímová Rozálie, dcera pasáka, Alžběta Kronvaldová, dcera správcem
- 1882 narodili se Lukáš Šneiberg, Johana Dohnalová, Anna Ceplová, děti zaměstanců
- 1883 28.10.se narodil Viktor Vilém Jan František, syn Jana Richtera, akademického ekonoma, syna Jana Richtera, pachtýře knížecího dvora v Košticích, a Anny Fladrichové, dcery knížecího důchodního z Bíliny
- 1883 narodil se Bohuslav Janecký, syn šafáře
- 1884 Pova Václav, dělník, Neumann Jan, hlídač, Kubáč František, dělník, Novák Rudolf, kočí, Hauznerová Emilie, nádenice
- 1893 Bílek Jan, dělník, Jedlička Václav, dělník, Džunka Isidor, dělník
- 1893 narodili se Václav Jedlička, Blažena Bílková, děti zaměstnanců
- 1895 Svoboda Václav, šafář z Kojovic
- 1897 narodil se Ervin Novák a Marie Nováková, dvojčata kočího
- 1899 narodila se Marie Džunková, dcera zaměstnance
- Celé 19.století Lobkovicové dvůr pronajímají, případne zde působí jejich správci s plnými pravomocemi.
Pachtýři, nájemci, správce (roky, kdy jsou o nich zmínky v matrikách, na statku působili samozřejmě déle:
- 1849 František Mikš, pachtýř
- 1851 Karel Ludvík Rauch, správce
- 1871 Kronvald Jan , správce
- 1873 Chvapil Václav, správce
- 1883 Richter Jan, pachtýř
- 1890 Valtera Matěj, lounský cukrovarník, nájemce
Na přelomu 19. a 20.století je zdokumentována též sušárna cikorky. Před 1.SV měl dvůr pronajmutý František Mrázek, po pozemkové reformě koupil r.1925 zbytkový statek. Od něj ho zakoupili Karhanovi, pocházeli z Třebízska z velmi bohatých rodů. Každý prodali po svatbě svůj statek a zakoupili koštický dvůr. Skončili v 50.létech 20.století velmi bídně, nová vrchnost jim majetek sebrala a dva staré lidi přestěhovala do patra hospody u nádraží, kde žili v jedné malé místnosti a na živobytí si vydělávali draním peří, aby neumřeli hlady.
Během 2.SV Runtovi, nájemci
Po 2.SV byl nájemcem pan Pilný, později majitel, vzal si Karhanovic vnučku.
Od r. 1950 znárodněno, vlastníkem místní JZD
V současné době je majitelem pan Jelínek.
Autorem všech textů v sekci Historie koštických domů a výhradním držitelem autorských práv k nim je paní Irena Hellerová.