Historie obce Vojničky
První písemná zmínka o Vojničkách je z roku 1318, kdy se v pramenech mluví o Vaňkovi z Vojniček, roku 1359 patřila obec panu Přibíkovi z Loukořan.
Další záznam je o Václavu Kaplíři, který získal od otce vladycký statek Vojničky, ten si dal r. 1548 zapsat do desek zemských s manželkou Hedvikou z Doupova. Od roku 1583 Vojničky vlastnil Jan Zbyněk z Budyně. Jelikož ten byl neplnoletý, spravoval panství budyňský měšťan Martin Michna, který později získal šlechtický erb s přídomkem z Vacínova. Roku 1606 se kníže Zikmund Bathory vzdal svého sedmihradského knížectví ve prospěch císaře Rudolfa za náhradu 50 000 dukátů a doživotního užívání panství libochovického. Tehdy panství podle zemských desek obsahovalo: zámek a město Libochovice, pustý hrad Hazmburk a 17 vesnic: Radovesice, Poplze, Dubany, Křesín, Levousy, Vojnice, Vojničky, Lkáň, Klapý, Sedlec, Chotěšov, Slatinu, Černiv, Želevice, Horka, Lukohořany a Solany s tvrzí. Panství libochovické bylo po smrti Bathoryho dáno nejvyššímu purkrabímu Adamu ze Šternberka, který však roku 1619 ujel ze země, když se vyhnul neuznání Ferdinanda II. králem českými stavy, a stavové pak jeho statky zkonfiskovali. Není známo, kdo se stal v té době správcem libochovického panství. Je však zaznamenáno, že se do Libochovic uchýlil roku 1620 Jan Adam Nostic s rodinou. Regentem panství byl v tom čase Matěj Planický. V době třicetileté války musila obec snášet velká utrpení a byla takřka vylidněna. Po Bílé hoře bylo libochovické panství opět vráceno Šternberkům. Majetku se ujal František ze Šternberka, po něm jeho matka Ludmila. Po skončení třicetileté války byly Vojničky zcela pusté a některá obydlí vypálená, navíc obcí prošla morová epidemie. Po třicetileté válce přivlastnila si paní Ludmila ze Šternberka všechny polnosti z opuštěných statků ke dvoru ve Vojničkách. Avšak za Gundakera a Ferdinanda z Dietrichsteina byly tyto pozemky k nově zřizovaným vojnickým hospodářstvím vráceny. Tehdy měl dvůr ve Vojničkách na 17 ½ lánů polí a 12 lánů luk. V době sepisování Berní ruly v r. 1654 byla ves zcela opuštěná. Dvůr ve Vojnicích, ve válce zničený, byl zrušen, a ve Vojničkách, kde stará tvrz byla vypálená a v ruinách, byl dvůr rozšířen a postaven nový větší ovčín. Stalo se tak za Václava Vojtěcha ze Šternberka, který r. 1672 odkoupil od své matky Ludmily panství Budyně a Libochovice.
Za jeho držení roku 1661 došlo v Libochovicích k velkému požáru, při kterém vyhořel i zámek. Obnova byla finančně nákladná, proto Václav Vojtěch ze Šternberka prodal roku 1676 celé zadlužené libochovické panství (tedy Budyni a libochovice) rakouskému šlechtici – hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina, pocházejícímu ze Štýrska za 480 000 rýnských.
Zajímavé je sledovat výskyt jmen, která se opakují ve Vojnicích a Vojničkách. Vsi byly brány jako součást jedné osady, měly v té době stejného pána. Nazývaly se Malé a Velké Vunice, od r. 1748 se občas začíná objevovat výraz Vuničky. Od r. 1848 patří Vojničky už pod faru Třebívlice.